Nemohu uvěřit tomu, že se dnes vidíte poprvé.
Paolini: Vždycky jsme se chtěli setkat, ale nikdy se nám to nepodařilo. Vážně jsem chtěl poznat kluka, který představuje hrdinu, v jehož myšlenkách jsem strávil několik let.
Speleers: Byl jsem dost nervózní. Když jsem se vzbudil, hned mě napadlo: "Uvidím toho, kdo vytvořil postavu, kterou teď hraju." Ale byla to zábava. Povídali jsme si o soubojích s měči a tak podobně.
Paolini: No jistě. Už nějakou dobu šermuju a dokonce jsem si vyrobil vlastní meče.

V knize Eragon a krásná elfka komunikují pomocí myšlenek. Myslíte si, že by bylo dobré, kdyby měli tuto schopnost i lidé?
Speleers: Bylo by to strašně nebezpečné. Raději ani nechci vědět, o čem přemýšlí holky. A aby četly si v mojí mysli? Hrozná představa!

Nebojíte se, že dospějete až moc rychle?
Paolini: Vždycky kolem mě byli lidé starší než jsem já. V dětství jsem byl trochu popředu, a tak jsem ztratil spojení se svými vrstevníky, ale nevadí mi to. Co by mělo být špatného na samotě? Nejsem sám, pokud můžu psát.

Promluvme si trochu o psaní fantastiky. V příštím a zároveň posledním dílu Harryho Pottera Joanne K. Rowlingové někdo zemře. Kdo to asi bude?
Speleers: Teoreticky by to měl být Voldemort. Ale někde v skrytu duše si myslím, že by to mohl být Harry, aby kráčel ve stopách svého otce.
Paolini: Víte, co by měla udělat? Nechat zemřít Vodemorta a spolu s ním i Harryho. Když někdo zemře v poslední chvíli, nabyde pak na důležitosti.

Musí být docela těžké udržovat spojení se starými přáteli, když jste se najdenou stali tak slavnými.
Speleers: Pro mě ani ne. Existují přece dopisy a telefony. Na druhou stranu, nemám rád e-maily. Protože na ně nikdy neodpovídám, jsou na mě často moji bratři naštvaní.
Paolini: Používám telefon. Se svou rodinou jsme ve spojení vždy, když cestuju. Vlastně očekávají, že až dokončíme tenhle rozhovor, zavolám jim.